Dolní a Prostřední Suchá - v průběhu staletí
První písemná zmínka je z roku 1305 v soupisu desátků vratislavského biskupa - uvedena jako Sucha Utraque. V průběhu 15. století rozdělena na Dolní a Horní Suchou. V průběhu 16.-18. století probíhalo časté střídání vrchností a dělení na díly, zejména po roce 1648 v souvislosti s protireformací a udělováním inkolátů Habsburky v zemích koruny české. První zmínka o kostelu (kapli) je z roku 1447, v roce 1774 dřevěný kostel zasvěcen sv. Janu Křtiteli, roce 1876 postaven na jeho místě kostel zděný v klasicistním slohu. Od Dolní Suché jako samostatný statek oddělila Prostřední Suchá v roce 1725.
V roce 1788 na katastru Dolní Suché založena osada Kašpárkovice, tehdejším majitelem Dolní Suché těšínským měšťanem Tomášem Kašpárkem. Roku 1833 Dolní Suchá sňatkem přešla do držení rodu sv.p. Mattencloitů. Ti již v té době drželi Prostřední Suchou. Posledním zástupcem rodu byl Richard baron Mattencloit-Ubeli (1862-1925). Ten v roce 1886 převzal hospodářství všech rodinných statků, které zahrnovaly kromě Dolní a Prostřední Suché, také mj. Orlovou, Lazy, Doubravu a Bohumín. Obě obce poté sledovaly vývoj velkostatku Orlová-Lazy až do roku 1902, kdy byl velkostatek prodán težířstvu Kamenouhelné doly Orlová-Lazy (Gutmannové). Horní Suchá od počátku 19. století byla v držení Larisch-Moennichů (panství Karviná) a sdílela vývoj tohoto dominia.
Po roce 1849 obce příslušely správou k soudnímu okresu Fryštát . V letech 1918-1920 byly obce ve sporném území - probíhal spor o Těšínsko, mezi RČS a Polskem. Od října 1938 do září 1939 obě obce byly v polském záboru. Po vypuknutí 2. sv.války příslušely k Provincii Slezsko s centrem v Katovicích, která byla přímou součástí III.říše. Od roku 1941 byly všechny tři obce sloučeny pod společným názvem Suchau, po skončení II. sv. války opět rozděleny, aby v roce 1947 došlo ke sloučení Dolní a Prostřední Suché pod společný název Dolní Suchá. Tato sloučená obec měla v roce 1950 rozlohu 1000 ha, 1 035 domů, a 7 869 obyvatel. V roce 1960 byla Dolní Suchá přičleněna k nově vzniklému městu Havířov. Horní Suchá pak až v roce 1975, a v roce 1990 se opět osamostatnila.
Katastr obce Dolní Suchá leží na jižním okraji východní části ostravsko-karvinského revíru (OKR). Téměř celou svou historii ležela mimo hlavní komunikační tahy, až do počátku 20. století a byla ryze zemědělskou obcí. To se změnilo po roce 1902, kdy po prodeji velkostatku Orlová-Lazy Gutmannům a průzkumných vrtech v roce 1907 začalo hloubení dolu na severní části katastru Dolní Suché. Těžířstvo Gutmannů již vlastnilo Hlavní jámu a Novou Jámu v sousedních Lazích a jámu Žofie v Porubě u Orlové. Pro potřeby výstavby dolu byla prodloužena železniční vlečka od Nové jámy v Lazích, a v roce 1911 byla dobudována trať Kunčice – Prostřední Suchá, která byla v roce 1914 dovedena až do Těšína. V roce 1907 začalo hloubení dolu Franz Josef Schacht, který po roce 1918 pak nesl jméno Jáma Suchá, po roce 1945 Důl Suchá, a od roku 1949 Důl Dukla.
S počátkem těžby v roce 1911 také začíná prudký rozvoj a výstavba obce: mezi lety 1900 a 1950 vzrostl počet domů z 312 na 1050 a počet obyvatel oproti roku 1900na trojnásobek. V tomto počtu jsou zahrnuty i tři hornické kolonie, Dozorecká, Stará (Gutmanská) a Nová, které z tohoto počtu měly 61 domů a byly postaveny mezi lety 1908 až 1924. Největší rozmach obce byl ve 20. až 40. letech. Od poloviny 50. let se masivně začaly projevovat důsledky poddolování a následné výkupy nemovitostí a asanace. Důl Dukla ukončil těžbu v roce 2007, za 100 let bylo vytěženo z podzemí katastrů obcí Dolní a Prostřední Suchá 100 miliónů tun černého uhlí. Území je masivně postiženo poddolováním s následnými poklesy terénu (více jak 10 m). Severní části katastrů obou obcí jsou zdevastovány a vylidněny, podobně jako u většiny obcí karvinské části OKR, ve které se dobývaly převážně mocné sloje černého uhlí s následnými masivními projevy důlních vlivů na povrchu. Vznikla typická antropogenní posthornická krajina s poklesy povrchu a bezodtokovým zavodněním.
Území sousedí s katastry historických obcí: Lazy, Karviná, Horní Suchá, Životice, Dolní Bludovice, Šumbark. Od roku 1947 jižně od katastrů obcí Dolní a Prostřední Suchá byla budována sídliště Šumbark – Šenov a Šumbark-Bludovice, které se v roce 1955 staly základem nového města Havířov.
Libor Kus, kus.lbr@gmail.com
září 2013
www.facebook.com/SuchaveSlezsku
