Ostravsko - karvinský revír (OKR)
Od poloviny 18. století probíhala - na základě iniciativ a dekretů Marie Terezie - prospektorská činnost také na území tehdejšího Rakouského Slezska v okolí Ostravy a Karviné. Jedním z impulsů byl stav lesů, nedostek tvrdého dřeva pro provoz železáren. První nálezy uhlí byly hlášeny na počátku druhé poloviny 18. století. Situace okolo počátků dolování je již dobře popsána v literatuře věnovali se jí prof. A. Zářický a mnoho dalších. V roce 2003 vyšla monografie Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru, Ostrava 2003, 564 str., která shrnuje dosavadní stav poznání historického výzkumu a uvádí soupis archivních pramenů i literatury.
Během 19. století vzniklo v revíru postupně devět důlních společností, které vlastnily 49 samostatných závodů. Postupem času a koncetrací těžby a dosahování větších hloubek se při stejném počtu důlních společností (těžařstev) snížil počet závodů na 37 v roce 1930. Po 2. světové válce měl revír po znárodnění 31 samostaných důlních podniků. V průběhu 50. let probíhala koncentrace a vznik velkodolů a v roce 1960 se počet samostaných dolů ustálil na počtu 21 s roční těžbou 24 miliónů tun černého uhlí. (Vopasek S., 2005)
V námi sledované oblasti, která se týká karvinské a petřvaldské dílčí pánve budeme sledovat vývoj 22 šachet. Devatenáct z nich bylo vybudováno před 1. světovou válkou, další tři pak v 60. až 80 letech 20. století.
